Autorský text sochaře Aleše Veselého

Autorský text sochaře Aleše Veselého

„Brána nenávratna"

Tíha světa leží na bedrech 36 spravedlivých. I kdybychom neznali tuto legendu, instinkt nám napoví, že jistě existovala nějaká dávná lidská představa o tom, že něco musí udržovat rovnováhu světa, nést tíhu fyzickou ale především tíhu osudu a tíhu etické zodpovědnosti nad hladinou kolapsu. Obr Atlas nesl fyzickou tíhu světa. I v jiných mýtech, pohádkách a pověstech se toto téma objevuje často a opakovaně.

Stará židovská legenda rozděluje tuto osudovou odpovědnost mezi 36 „vyvolených", kteří o tomto svém údělu a poslání nevědí, a proto žádným volním konáním ani nějakou sebestylizací nemohou ovlivňovat svoji danou úlohu. Důležité je, že jejich jednání a konání je přirozeně stejné, jako by bylo, i kdyby jejich život nebyl podroben tomuto nejvyššímu „soudu". Oni o něm nevědí a každé jejich dobré i zlé jednání neustále vyvažuje rovnováhu nad kolapsem.

To co se stalo v nedávné minulosti, byl jen jeden z mnoha obrovských kolapsů. Takové vychýlení občas lidské společenství postihnou. Vše se obrátilo vzhůru nohama... záchytné body zmizely – jenom násilí a zmar, ztráta soudnosti, ztráta důstojnosti, ztráta úcty, bez studu, bez zábran, ničení.

Otevřely se brány nenávratna.

Tehdy k nim vedly koleje a vlaky. Byl překročen práh nenávratna.

A co bedra spravedlivých? I ti zmizeli s těmi ostatními? Kde spočinula všechna tíha šílenství a vykolejení světa? Po apokalyptickém šílenství se síly vyrovnaly, ale nové memento je na obzoru. Nesnášenlivost, nenávist, netolerance, ztráta úcty a důstojnosti. Zmar a temno, fanatismus. Převáží nicotu pozitivní síla?

Koleje vedou do nebe Branou nenávratna – Jákobův žebřík? Mizí v nedohlednu jako v Jákobově snu.

Ti, co odešli...
Ti, co odcházeli do neznáma...
Ti, co odcházeli s nadějí, ale bez šance...
Branou mizení –
Přes práh nenávratna
Těm, co přicházejí –
vztyčený práh nepřekročitelnosti

Aleš Veselý, Jerusalem, 1.1.2015